Naše kamarádka i milá oddaná fanynka, výtvarnice Martina Fialová, nás požádala, abychom zahráli na její vernisáži obrazů na zámku v Lysicích. Nebyla to náhoda, že si vybrala zrovna nás. Výstavu jejích obrazů tvořilo pásmo s jediným tématem. Název zněl „Lucie, Nebe na Zemi“. Kterápak Lucie to asi byla? Ano, ta naše. Multiživočišná zpěvačka, které žádná poťouchlost není cizí. Když ovšem pochopila, o čem to všem je, stud a tréma, pocit malosti a sebezpytování jí uzavřelo hrdlo jako v pěst. Ne a ne začít. Naše trio toho dne už podruhé v naší koncertní kariéře doplnil skvělý saxofonista Tomáš Křišťan a byl to tehdy on, kdo ji nakonec tzv. nakopnul do akce. Po nekonečné chvilce ticha jsme to na tom půvabném očekáváním napnutém nádvoří nakonec trošku rozpačitě rozbalili,ale pak hráli a hráli si. A jak? Publikum jen zářilo a my s každou další skladbou skoro vzlétli radostí. Z kostela rovnou na zámek, to byl panečku skočná. Od nejněžnější pohádkové Staré zahrady, přes tepající standardy s přidanými sóly zkušeného Tomáše, až do výšin onoho předeslaného Nebe na zemi. Se zvukem si toho dne poradil Martin Očenášek. A jak jsme ke zvukaři a zvučení přišli? Další ze série našich improvizací, inu, jak jinak, že? Za foto děkujeme Jitce Klimešové.
