Když jsme seděli ve sklepení pivovaru spolu se správní radou a domlouvali toto hraní, zaznělo jejich přání, že by jsme měli hrát od 17 do 21 hodin. Trochu nám zatuhl úsměv na tváři, běžně hráváme program cca 1,5 hodiny, ale 4 hodiny? Nenechali jsme se vyvézt z míry a i když trochu nejistě, výzvu jsme přijali.
Začaly velké přípravy, přidali jsme několik nových skladeb a zapojili i Aničku do zpěvu. Pár zkoušek, na seznámení s novinkami pochopitelně nestačí a tak se (jako vždy) hodně spoléháme na improvizaci a vzájemnou komunikaci. To vyjde…
V den koncertu nám pomáhá i náš dvorní bedňák Slepejš a snad i díky němu je nálada bezvadná a odhodlání vysoké. Pivovarští páni narazili dřevěný soudek s výročním ležákem, kde pochopitelně nechyběl Slepejš a my se pustili do hraní. Po druhé sadě už jsme příjemně uvolnění a obecenstvo také. Pokyvují nohami a děti si notují společně s námi „…už dávno nejsem malé dítě…“.
Než jsme se nadáli, bylo devět večer a nám se pořád chtělo hrát, hosté se ještě bavili a náš návrh, že by jsme ještě pár písniček zvládli, vedení pivovaru kvitovalo s nadšením.
Nebudeme déle napínat, bavili jsme hosty skoro do 23 hodin, z toho čistého času více než 4 hodiny. Pokořili jsme novou metu a moc se nám to líbilo. Díky všem, kdo vydrželi do pozdních hodin s námi.
Několik fotek z pivovaru od najdete v galerii.