Myšlenka na koncert v Tišnovské Nové Vsi nám ležela v hlavách už dlouho. Nakonec uzrála do rozšířené podoby, tedy koncertu dvou místních kapel (Srnčí a kočičí, F-band) a výstavy tří tvořivých lidí z okolí naší obce (Rudolf Buffi – dřevěné sochy – Drahonín / Martina Fialová – obrazy – Rojetín / Vítězslav Janda – fotografie – Tišnovská Nová Ves).
Tentokrát jsme hráli bez bubeníka, Martin si den před tím nešťastně zranil ruku a nám nezbývalo, než opět improvizovat. Už ale ne jako trio. Saxofonista Tomáš Křišťan se mezitím stal skutečným souputníkem Srnčí a kočičí, rozrůstáme se o kvalitní dechovou sekci.
Proč „Bóbelské“? V místním dialektu se Tišnovské Nové Vsi neřekne jinak, než právě „Bóbel“. Co za tím stojí a odkdy, na to dokáží odpovědět zase jen místní pamětníci. A že jsou výbornými vypravěči, o tom není pochyb. Přijďte se přesvědčit sami, oni jsou totiž ti „bóbeláci“ vážně kulturní. Proč klíčení? Snažíme se totiž zasadit takové kouzelné semínko, říkejme mu třeba kultura, která by mohla vzkvétat a růst, potěšit oko, sluch.. a možná i hmat.
A my to semínko doopravdy zasadili. Onou životadárnou půdou se stalo sdílené nadšení nových obyvatelů Tišnovské Nové Vsi, rodiny Fialových, kteří pekelně a rádi hrají ve své vlastní kapele, což dokázali i v našem KD. Lechtivou andělskou romantiku vyřezal kamarád a osvícený taxikář Rudolf, který ochotně sesbíral své sochy z domu v Drahoníně, okolí a od přátel, inu na třicet jich bylo… radost i na dotek! Něžným surrealistickým uměním nám dodala živiny naše drahá přítelkyně a výtvarnice Martina Fialová. Vyplnila oponu nádhernými obrazy, které namalovala v nedalekém Rojetíně. Do třetice všeho nezvukového, připojil se k našemu nápadu Vítek Janda, jediný z nás všech nadšenců opravdovský bóbelský rodák. Svou výstavou fotografií nejbližšího okolí, postřehů a bohulibých bytostí, potěšil nejedno oko místních, a svým tím způsobem posvětil náš záměr spojení.
S technickým zabezpečením nám pomohl Lukáš Podracký a Vítek Janda. Oponu věnoval Michal Hubík, a opravila a odolná poutka jí přidala firma Kv.Řezáč. Stoly se prohýbaly pod dobrotami, které přinesli návštěvníci a fanoušci. Vůně i chuť tak jako smysly rozhodně nepřišly zkrátka. Střípky toho, jak se nám to povedlo, si můžete prohlédnout na fotografiích Vítka Jandy.
Třešničkou na dortu bylo, že nás naše obec veřejně podpořila, sen zakořenil. Rozhodli jsme se, že chceme nejen klíčit, ale růst. A nejsme jediní. Od chvíle, kdy jsme tento projekt dokončili víme, že jej chceme opakovat. Přáli bychom si vytvořit tradici. Zvát lidi z blízkého okolí, kteří mají jakýmkoliv projevem možnost předat svou krásu kultury a umění těm, kteří o ni stojí. Nebo o tom možná ještě ani nevědí.
